World was killing me

7. června 2016 v 14:44 | Iffie |  Deníšet.
Snažím se umřít. Nebo aspoň něco zabít. Popadl mě nervovej záchvat a ani 42, vitamíny C, prothazin, žiltka, camelky, nic mi nepomáhá, klepu se zimou i v tolika stupních a přeju si umřít, umřít, umřít. Nechápu, jak můžu dokola říkat, jak miluju svůj život a najednou zase tohle, this world's killin' me, slunce se mi tady vtírá do pokoje, choulím se od klubíčka a nevím co budu dělat. Měla bych se učit geologii, ale je mi tak hrozně a ve stínu jednoho mnohem většího problému to je fakt zbytečnost, takže otravuju svoje tělo co to jenom jde a snažím se zapomenout na svoje nervy, všechno ve mně křičí a já jen datluju do notebooku.
Zastavte ten stroj! Nemůžeš, nemůžeš ho zastavit!
Ale my už dávno nežijeme v padesátkách, cadillacy moc žerou a Kerouac se dávno rozložil, je to krutá pravda a mě asi čeká něco podobného. Vždycky jsem říkala, že stát se mi tohle, jdu se zabít, ale ještě se mi umírat nechce, měla jsem spoustu plánů a přijde mi debilní to takhle zahodit, takže teď jenom trpím a přeju si umřít. Nevím co budu dělat. Protiřečím si. Nečekejte ode mě nic, modlím se, aby to byla pravda a dělo se teď to, v co doufám, že se děje, ale nemůžu si to nějak ověřit a nemůžu vlastně vůbec nic, jen si přát umřít, chlastat vodku s mirindou (bože) a čekat až tohle všechno skončí. (Jo, nezachrání mě ani všechn drogy světa)
Takže asi už končím, jdu se dál potloukat obývákem, litujte mě, anebo radši ne, nevím, ksakru prostě nevím. Asi vezmu skejt a půjdu se rozbít někam, abych aspoň měla na co svíst ty náhodně rozmístěný jizvy na mým těle. A tak. Život je krátkej. Měli bychom dělat více a potřebovat méně, bože, jak jsem se mohla takhle rozsypat, rozpadnout a... co mám teď dělat?
 


Komentáře

1 ang | Web | 13. června 2016 v 23:01 | Reagovat

teď? pokračovat, co ti zbývá.

(vodka s vodou je míň nechutná než by člověk čekal.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama