Satori v Ústí.

13. března 2014 v 22:47 | Iffie |  Deníšet.
Je v tom až nechutně moc lží, že se jim nakonec můžete jenom smát, smát a zase smát, dokud vám nezačnou týct slzy z očí a nebudete bezmocně lapat po dechu jako ryba na suchu. A v těch smutných, večerních autobusech, kde dámy s černě nalakovanými nehty mají hlavu opřenou o okénko, táhne z nich kouř a přejou si být mrtvé, v těch autobusech můžete sedět naproti nim a kousat se do rtu, protože vy jste prožily TO.

Soukromý SATORI, satori v Ústí, Aussig je menší a tak narozdíl od De Kérouaca vím, kdy proběhlo - Bylo to okolo jedenácté. Seděla jsem na parapětě, kopala nohama do prázdna a ptala se sama sebe; "proč ses holka vůbec probouzela?" Prázdný okamžik, hluk se smísil až vzniklo ticho, slunce hřálo do zad a vedle mě si přisedla spolužačka s knihou od Stephena Kinga. Paprsky slunce se zase zpátky odrážely od skříňky s matematickýma tabulkama, a když jste zvedli hlavu, pálily do očí. Spolužačka měla ten den krásně nalíčené oči a moc jí to slušelo. Jenže se mnou nemluvila, nikdo se mnou nemluvil, to jen ten tichý hlásek v mojí hlavě. Všechno, co jsem dosud udělala, bylo naprosto špatně. Sklonila jsem hlavu, sebelítost trýzní totiž vždycky nejvíc, v očích mě pálila hrdost, zavřela jsem je. Přisedla si další spolužačka.
"Chodíš ještě pořád na taekwondo?" ozval se někdo. Myslím, že to byla ta holka se zavřenýma očima.
A pak následovalo pár zdánlivě zbytečných vět prohozených mezi lidmi, co se ani nemají moc v lásce, co se ani neznají, pár vět, co neměly žádný zabarvení - jenže pokud za určitých dnů lze milovat topinku s máslem, za dnů jiných určitě lze získat naději ze slov; "mně se líbí, že ačkoliv to je bojový umění, je založený na myšlence nenásilí." Ze slov, co když je ta holka dořekla, najednou jí začalo odražené slunce svítit přímo do očí a ji už nic netížilo. A ačkoliv jsem všechno OPĚT udělala úplně špatně, zjišťuji, že mi to je vlastně docela jedno a on, úplně nejposlednější nevinná duše, mi MUSÍ odpustit alespoň tohle.

Sometimes I feel like I wanna leave this place for good
Under the ground - I'll live down there without a sound
And never hear these hissing voices all the same
I'll disappear 'cause living makes me feel ashamed

I must believe there's more above us and below
I must believe, stranded with this bitch called hope
It keeps me here when all I wanna do is go
It keeps me here when all I wanna do is disappear

If this is it
All we have and ever will
If this is it
Time is running out and standing still
I'll leave today, 'cause there's nothing left to keep me here
I'll fade away, I'll turn my back and disappear

The city moans, it lunges up right from the ground
The seething earth, it opens up and spits us out
It's a vicious child, nature never wanted us
This vicious child, a cancer burning black into its heart
(The bravery - Above and below)

Desesperanza.
Je to pryč, jen lehký doznění, ale ta písnička říká všechno. Pořád to tam je - Cítím se zahanbená, tak strašně moc. Každou větu, ať už je od kohokoliv a týká se čehokoliv, vidím jako urážku svý osoby a cítím se zahanbená, cítím se hloupá, zneužitá a přeju si schovat hlavu do písku, protože tohle všechno, protože nakonec nejde vůbec o nic z toho, o co by jít mělo, jde jenom o sobectví, hrdost a souhrn pár špatných rozhodnutí. Na konci věci nejsou většinou dobrý, ale aspoň vám na tom přestane záležet. A když jsem říkala, že pravda je nudná, zapomněla jsem ten prostej fakt, že lež ještě několikrát nudnější. A kdokoliv si bude myslet, že to pochopil, nechápe vůbec nic, nespadá to do reálna, nespadá to nikam. Nikdy jsem se chovala tak hrozně jako v posledních pár dnech.
Jsme x
schovaný
mezi řádky rovnic.

Jenže SATORI.
Jednoho dne, a nebude to za dlouho, se seberu a zmizím, někam, kde budu žít úplně potichu, abych už nikdy neslyšela ty věty - obviňující, zraňující a ničící tu holku, co si na hluboký řezný rány lepí náplasti s kachničkama. A všechno, co chci, je zmizet. Hledám místo tak krásný, že se tam zamilujete tak moc, až budete chtít umřít.
Všechno, co mám, odevzdám tomu, kdo mě tam zavede.
 


Komentáře

1 Fairy | Web | 14. března 2014 v 9:45 | Reagovat

Působíš netašťastně a já mám z toho všeho pocit, že je to moje vina.

2 Iffie | Web | 14. března 2014 v 21:27 | Reagovat

[1]: Ty jseš ten poslední člověk, koho bych za to mohla vinit.

3 themadsilence | Web | 15. března 2014 v 20:30 | Reagovat

mluvíme obě o Ústí nad Labem?
páč tam mají pěkný záchody. (vůbec ne)

celý jsem to přečetla jedním dechem, nemám dost, zbožňuju tvý články, věty, slova.
a náplasti s kachničkama jsou cute

4 hudebni devka. | Web | 22. března 2014 v 18:19 | Reagovat

nebud nestastna. zkus zvednout hlavu, a tak.

5 Iffie | Web | 24. března 2014 v 23:10 | Reagovat

[1]:
[4]:
A tak to dopadá, když se člověk snaží o pozitivní článek.

[3]: Nejlepší sou ty nádražácký!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama