Rozmazáno do ztracena

28. srpna 2013 v 19:21 | Iffie |  Deníšet.
Hey, must be a devil between us. Anebo za to můžou ty špatně oholený děvky v mý hlavě. Střepy z rozbitýho zrcadla nebo tak nějak. Jsou už dávno zametený, ale pořád vnímám jejich přítomnost, je schovaná pod koberečkem, kterej už hodně dlouho nikdo neluxoval a taky trochu vyblednul. Třásně jsou roztřepený. Vlastně je to fuk, miluji ho, jsem zamilovaná, aniž bych milovala určitou osobu, iluzi, či předmět. Jsem zamilovaná jenom tak, cítím se být zamilovanou.

Miluji všechno a nemiluji nic.
Miluji prodavače antikvariátu, protože mě hezky pozdravil.
Miluji toho kluka, co prostě přede mnou šel po ulici.
Miluji tu láhev crazy wolfa (nebo co to je), co se už asi měsíc válí v trávě.
Miluji svoje boty, kde je podpatek sjetej tak, že mě to nutí chodit nakřivo a padat na jednu stranu.
Miluju svýho andílka.
Miluji Marcela Prousta, protože máme společné myšlenky.
Miluji Kleopatru, poněvadž má hezký vlasy.
Miluji náhodného brita, protože měl hezkou mluvu a modrý oči.
Miluji toho, co bydlí ve městě kriplů, protože čte moje desetistránkový výlevy a líběj se mu tlustý holky.
Miluji vlny, protože umějí plakat.
Miluji toho, co bydlí zase ve městě krys, protože zbožňuje každej tejden jinou holku a vždycky je v tom upřímnej.
A konečně - miluji svou iluzi upřímnýho lháře a blázna, protože je to prostě on, který s konečnou osobou nemá nic společného, protože konečná osoba zbavená odlesku vrženého na ni naší duší je (s prominutím) strašnej sráč, kterýho nikdo nemá rád a místo upřímnýho lháře to je jenom lhář a cvok. Rád si hraje.

Salvinorin A - účinky
1.Stávání se předmětem
2.Vnímání různých placatých membrán, blan a povrchů
3.Znovuprožívání minulosti, zejména dětství
4.Ztráta těla anebo identity
5.Různé pocity pohybu, tlačení nebo otáčení neurčitými silami
6.Nekontrolovatelné hysterické záchvaty smíchu
7.Překrývající se reality. Pocit bytí na několika místech najednou

Občas se hrozně bojím, že umřu. A že se probudím a zjistím, že všechno moje bytí bylo jen sen. Není to nakonec stejné jako zemřít? S každým probuzením umírá náš sen, bojím se, že jsem jen snem, a když udělám špatný pohyb, že se rozplynu.
Jsme šťastní. On a já.
Jemu ke štěstí pomohl pan Morris, redrum a acidový papírky. Má rád slony.
Já jsem krapet nudnější, pomohla jsem si sama. Mám ráda sebe.

Dneska večer všechno vypadá hezky. Město je rozzářený těma úžasnýma oranžovýma lampama, chodníky ještě pořád mokrý a ulice prázdný, jen tam někde uprostřed stojí Dáma v zelené blůze, utekla Dongenovi; má ohrnutý klobouk a pěkné rty. Zdravíme se úklonem hlavy, chytá mě za ruku, přísahá, že je počestná. Tahá mě za vlasy a za volánky na šatech. Směje se, protože chce bejt šťastná.
Usmíváme se a jsme šťastné.
Děkuji jí a děkuji jemu. Děkuji všem těm, kteří tohle čtou a děkuji i těm, kteří se tomuhle jenom smějou. Nakonec to není tak těžký. Končím. S tímhle blogem a tak. Mějte se.
 


Komentáře

1 Cleopatra | Web | 28. srpna 2013 v 20:54 | Reagovat

Chci být šťastná a chci milovat.
Nezbývá, než mít ráda samu sebe, žejo.
Jenom nějak nevím proč.
Zas melu sračky.
Miluju jak píšeš.
Díky za ty vlasy. Ale já se asi ostříhám.

2 James | Web | 28. srpna 2013 v 22:00 | Reagovat

Jo, jednou umřeš a zbude z tebe buď hromádka popela, nebo lidská schránka v hezkejch šatech, která půjde pár metrů pod zem. Jak řek Tyler Durden: ze všeho nejdřív musíš vědět, né se bát, ale vědět, že jeden den prostě chcípneš. Ale může to bejt dobrá věc, že jo, třeba se narodíš na jiný planetě která nebude tak zkurvená že by se na ní lidi zabíjeli kvůli barvě kůže.
Jo a.. špatně oholený děvky v tvý hlavě?
Pomoc.

3 Cement | Web | 29. srpna 2013 v 9:28 | Reagovat

Pětihvězdičkovej článek.
Atmosféru mi narušoval jen ten smrad čínský polívky, vedle mě. Ach jo.

4 hudební děvka. | Web | 11. září 2013 v 22:36 | Reagovat

miluju a nenávidím, chci pořád pít čaj a všem vysvětlovat, co miluju a nenávidím.

a pomlouvat.

... mrzí mě, že odcházíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama