Hledání včerejšího dnu

23. července 2013 v 21:55 | Iffie |  Deníšet.
"… Jen nejasné představy, které mě povznášely a nedosáhly klidu ve světle úvahy, protože daly před pozvolným a obtížným objasněním přednost radostnému a snadnějšímu odchýlení směrem k okamžitému vyjádření. Většina údajných projevů našich vnitřních zážitků nás jich takto zbavuje, vyhánějíc je z nás v nezřetelné podobě, která nás nenaučí je znát."



Co vím?
Léto se zdá být nekonečným, akustické kytary znějí něžně, seno v balících voní, listy šeptají a měsíc utlačuje hvězdy, rozděluje lidi jako ty rachejtle, co se rozprsknou, a spousta malých jiskřiček padá k zemi, hoří a umírá napříč tmavou oblohou. Ale hoří. A i když umře, bude svým způsobem hořet dál, jako bude dál plout potopená papírová lodička. Kolik jich najdete na dně oceánu?

Jednou v podvečer, byl to slunečný den, kdy končilo cosi, čeho jsem si předtím nevšimla, že vůbec začalo, jsem seděla u nábřeží a přemýšlela. Vedle mě se válela prázdná krabice od cereálií, ponožka, kelímek od kafe a obal od kondomů. Labe se vlnilo a vlny se rozbíjely o kameny a já je pozorovala s kávou v ruce. Horkou kávou, protože byl horký den. A kdyby mohla být káva smutnou, určitě by smutnou byla, jako jsem smutnou byla já, řeka, celý svět. A s tím smutkem jsem si všechno kolem sebe prohlížela, slunce bylo zářivější, nebe modřejší a lidi milejší, nic už nebylo tak šedivé pod clonou toho nádherného smutku, který jakoby se už pomalu stával součástí mne a měnil se ve štěstí, v to nejhezčí, co může být.

Pamatuji si na ten kouzelný a hrozně smutný večer, měsíc prosvítal přes mraky, schovával hvězdy a on říkal, že si nemůže připadat nekonečně. Já taky nemohla, ale občas je lhát moc hezký, poslouchala jsem šumění listí, jak vítr kroužil a vůbec se nebála. Možná, tisíckrát možná, jsem se na tu jedinou vteřinu nekonečnou opravdu cítila.
A pak hledal Vegu. Má rád hvězdy, raději než měsíc, vidí ho totiž jenom jako kámen na obloze, vysvlečený ze svého půvabu a zbavený veškerého kouzla. Jenže měsíc hrál své spiklenkyni do karet, a tak nebylo na obloze skoro nic vidět, jen on a barevné fleky, které s brýlemi připomínaly hvězdy. A pak jsme zpívali, o té malé podvedené dívce, vítr kroužil do rytmu (kolik malých dívek bylo tu noc podvedených?) a my potom šli zpátky, tu noc jsem měla v očích slzy. Když jsme leželi na slámě a oni zbytečně mluvili. Když jsme jen seděli na lavičce, pod námi byl rozsypaný popcorn a já se schovávala ve stínu za lednicí s limetkovou vodkou a vínem.
Ale ne. Ve vínu už nic nehledám, pravda zmizela, rozlila se po koberci a zanechala tam skvrny, které postupně vybledávají a chytají na sebe prach, šedivý vlasy, zvadlý kytky, černý myšlenky, ozvěny rozhovorů, které neměl nikdo slyšet a duše těch, kteří to všechno zašlapou, fórově zametou a zbytky zakopou pod postel. Uklízíme. Všechno to zakopeme, usmějeme se a jdeme dál, bez všech těch, kteří nás v myšlenkách opustili (a občas, když je noc hodně temná, přejeme si, aby tu byli, a usínáme s kapičkami vody nakapaných na horních řasách, abychom si ráno mohli připomenout, jak bylo naše přání bláhové, protože oni tu nemohou být, jestliže tu nebyli nikdy.) Všechny bych je objala a nepustila, bylo by to poprvý a naposledy, co byli se mnou.
"Pak, že máš vygumovaný mozek… To jsou teda ty tvoje myšlenky?"
Ano, Kubo.

ÚÚ, stop.
Řekla jsem Eugenovi, že se topím. A on se mi smál, kde ksakru je můj rozum. A pak tam přišla ona, vhodily jsme psaníčko do prázdné lahve rumu, nechaly ji tam a ona ukázala na kapra a taky se smála. Smála jsem se s nimi, můj rozum se topí se mnou a vysněné okamžiky se stávají realitou. V létě je žít tak strašně jednoduchý, pomalu začínám žít, obloha je blankytně modrá, pohledy se válejí pod zemí, dopisy na zemi, my tančíme a zase se smějeme, jezero je sladké a magické tak, že v něm vidíte zase jenom jezero. Víly vily vily. Zkus ten trik, zkus prosit, pros, ať nikdy nenastane noc, to se všechno bortí, vily padají a ty víly si navzájem lámou křídla, aby zahynuly obě a bylo to fér. Moje existence přišla o zbytky hranic, teď můžu všechno. Strašně moc bych si přála mluvit narovinu, jenže to nedokážu, věty by nedávaly smysl. Všechno je tak strašně složitý, že se to dá vyjádřit jen mezi řádky, inspiraci zakrývám zdánlivou prázdnotou a cítím se živoucí, šťastnou a přitom stále ještě zlomenou. Vidím na sobě všechny drobný jizvy, některé si rozrývám znovu a znovu, jiné téměř vybledly. Všechno vidím pečlivě oddělené, co byla "minulost" a co je teď, nevím, kdy to bylo ani proč se tomu tak stalo, ale vím jistě, že když jsem se jednoho rána probudila, byla jsem úplně jiná. Všechno odešlo, aby mohly přijít nový věci, cítím ten začátek mezi prsty, vím, že jsem tady.
 


Anketa

Myslíte, že bude 15. května 2014 pršet?

Ano
Ne

Komentáře

1 Cleopatra | Web | 23. července 2013 v 22:54 | Reagovat

Zanecháme ještě tisíc vzkazů, ukážeme ještě na spoustu ryb. Zaženeme nudu a podpálíme humor. Minulost necháme spát a budeme šmírovat budoucnost. Pořídíme si sedm fretek, dvanáct králíku, osm psů, dvě kočky a čtyři netopýry. A všechno bude fajn.

2 Eleanor | Web | 24. července 2013 v 18:02 | Reagovat

Nemám slov, horko mi vysálo komunikační schopnosti. Nicméně tvé články zbožňuji. :)

3 Sabrin | 24. července 2013 v 20:43 | Reagovat

Možná se příště retušuj méně nápadně.  :D

4 Cleopatra | Web | 24. července 2013 v 21:28 | Reagovat

[3]: Jé, čau Líz.

5 Creepy cake | Web | 24. července 2013 v 22:42 | Reagovat

kdyby mi mohlo bejt kafe smutný...myslim, že si jedno teď udělám

mám ráda UDG, hlavně tuhle písničku a taky tu rozkošnou osobu na fotce.

6 hudební děvka. | Web | 25. července 2013 v 4:04 | Reagovat

radši noc než den, tmavý jezero a přitom slunce nad hlavou. (anebo je to měsíc?)

miluju vůni sena a nekonečnost.

7 Socka. | Web | 27. července 2013 v 15:42 | Reagovat

Nebudu ti lhát.
Z tý fotky mě nejvíc zaujmuly tvoje nohy.

Prázdný láhve od rumu jsou dobrej předmět k nostalgii.

8 Ten Na Okraji | E-mail | Web | 28. července 2013 v 18:28 | Reagovat

Závidím ti to ,,probuzení do tady". Mě to nikdy moc dlouho nevydrželo..

Prázdný lahve od rumu. snažím si je neschovávat a stejně mi zabíraj všechen volný prostor na skříni. Společně s těma od whisky...

Krásná fotka krásné ženy. Fakt.

Tadle písnička je až moc vzpomínková, na to abych si to teď pouštěl..

9 Iffie | Web | 12. srpna 2013 v 20:33 | Reagovat

[7]: Mě taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama