Tam a zase tady.

8. května 2013 v 11:57 | Iffie |  Deníšet.
"Cítila se velmi mladě; zároveň nevýslovně staře. Vším projížděla jako nůž; zároveň zůstávala vně, pouze přihlížela."
Dětičky, popřejte hezké dobré ráno té dámě. "Dobré ráno, paní Dallowayová!"
A ještě jednou a hezky sborově, vždyť - co si o vás pomyslí, vy nevychovanci!. Jenže ona si nic nemyslí. Nemůže říkat o nikom, že je takový, nebo makový. Vždyť to nemůže říct ani o sobě! Je stejná jako my, jako ty a já. Jako on a já a taky je stejná jako vy všichni, moje milé dětičky. Tak tedy - hezky ji pozdravte. A pak můžete jít dál, dám vám dvacet liber a na rohu uličky prodávaj drogy. Chcete bonbónek?

"Nešlapejte po trávě! Ona se pomstí! - 7. 5. 2013"
Máme rádi zdi. A proto po nich píšeme.


(Pravá od Mattela)

Jaro přišlo. Pošlapalo mě a šlo dál. Ležím na ulici, bezmocně se svíjím v křečích osamělých nocí a popínavý rostliny mi svazují ruce. Koušu je do ruky. A taky do rtu, jsou to moje milenky. Milenky utíkají milenkám a už se nevrací. Ale proč ne? Všechno to sou kurvy prodejný. Asi jo.
Mír s nima. A mír s tebou, můj nepoznaný známý. Až uvidím poutníka, an dlouhou lučinou, spěchat ku cíli, než červánky pohynou, vzpomenu si na tebe. Kde se flákáš? Čarodějnice na něj čeká, ty se raději topíš v řece. Možná. Možná taky ne. Možná ses už utopil. Škoda, že mi už nepošleš ten dopis.

"Zimní vítr odvál, ale některé lidi prostě nedokázal vzít sebou. Ale ne. Odešli spolu s ním, bohužel však - něco z nich tady pořád je, smítko z kabátu, či snad něco jiného? Rozumíš mi, ne?"
"Narážíš na Lesbu?" (Máme rádi lesby. Ale Lesby ne.)
"Ano."
"Zanechal po sobě jenom prázdnou vzpomínku."
"Něco cizího... Jako když ucítíš vůni, která ti je povědomá, ale zaboha si nedokážeš vzpomenout, odkud ji znáš. Zahalené mlhou, závojem, kterej nikdy nechceš odkrýt. Možná mi připomínal mě. Jakou jsem byla a jakou jsem, jako kdyby mezi tím byl nějaký rozdíl."
Lidé, kteří nám připomínají sebe samotné, nejsou dobří lidé. Jsou to svině, všichni do jednoho. A taky blázni, každým dnem jiní a přesto je k nám cosi poutá. Kecy. Nepoutá, jen se nám líbí říkat o někom, že je cvok a přitom vědět, že jestliže daná osoba cvokem je, musíme jím být i my samotní. Jsme svině a cvoci. Jsme dobří lidé.

Úryvek z deníku:
Kdysi jsem komusi říkala, že mu to možná někdy ukážu.

- Máj -
1. Května 2013 (11:58)
"Začíná smutný období. Doznívá ke mně nějaká hudba. Ksakru, vždyť ono je jaro.
Iffie nikoho nemiluje. Bloudící, co milenci sešli. Iffie miluje Jimmyho a Jimmy nemiluje ji. On nejde, již se nevrátí! Jimy ji miluje. A budou spolu sedávat na vlahé trávě o májových večerech. Jimmy není. Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!
Nechci, aby byl květen zase smutnej. Něžnej.
Wish you were here.
Just two lost souls…
Jenže pro koho? Zklamánať láska má…
Ale ne. Třešňové květy.
Jsou červené."

Pozdravte Jimmyho, protože on je jenom metaforou. Jako Laura a jako Iffie.
Zamotala jsem se ve svých metaforách, a tak teď mi nic jiného, než metafory nedává smysl. Jsem jedna velká metafora, stín něčeho, co kdysi bývalo... něčím. Asi a asi taky ne.
Moji milí, povězte mi. Jací jste byli a jací jste?
 


Komentáře

1 Džajna.?! | Web | 8. května 2013 v 15:56 | Reagovat

Je milé, a zároveň děsně depresivní, když se ve svém deníku svěřuji svému imaginárnímu kamarádovi. Ale co naplat, když on mi rozumí ze všech nejlépe.
Překvapuje mne, že ani já si nedokáži sama pomoci.
Prostě buď jaká jsi. Lidé tě milují, či nemilují, ale druhá možnost je lepší.
Nač se přetvařovat kvůli někomu, kdo ti pak napíše „ Teoreticky, kdybych neměl přítelkyni...no, víš kam tím mířím“ Ano, vím kam tím míří, ale zdá se mi to poněkud sobecké. Ne vůči mně, to ne, ale vůči ní.
Vždyť ona za nic nemůže.
A proto se nikdy nenech stáhnout proudem svých myšlenek, jinak skončíš jako já.
Na hraně srázu s neznámou dívkou, v očekávání, že jedna z vás poletí dolů.
Ale neboj, já bych shodila vás obě...protože pak už by jste se netrápily a nemusely řešit problémy, jež vás nyní tak tíží.
Uah, promiň trochu jsem se rozepsala :DD

2 Iffie | Web | 8. května 2013 v 17:29 | Reagovat

[1]: Och, tvůj dlouhý komentář rozjasnil můj osamělý den. Já píšu dopisy holce, který neexistuje. Jediný problém to má, že neodepíše...
Jestli si "princ" musí vybírat, ať se na to vykašle rovnou. Jinak by věděl. Shoď ze srázu jeho.

3 Džajna.?! | Web | 8. května 2013 v 19:25 | Reagovat

[2]: Nevím, jestli si Princ musí vybírat, ale také nevím, jestli se nerozhodl špatně.
Nechci být tou mrchou, co té milé dívence očarovala prince a pasovala ho na svého Prince.

4 Iffie | Web | 8. května 2013 v 20:21 | Reagovat

[3]: Hodný holky se dostanou do nebe, špatný tam, kam chtěj. Aneb - život je krátkej, měla si ho hlídat.

5 Angel | Web | 9. května 2013 v 16:06 | Reagovat

Nedokážu napsat nic, co by se hodilo. Snad jen, že okraj srázu je jedno z nejkrásnějších míst, jaká jsem kdy poznala. Miluji vítr ve vlasech. (To jen fakt, že mi záleží na někom jiném, mi brání užít si jej naplno. Nenávidím city.)

6 Creepy cake | 10. května 2013 v 12:43 | Reagovat

milenky utíkají milenkám..víí

chci tu panenku na autě a udělat jí tetování

7 Thamires | Web | 10. května 2013 v 16:51 | Reagovat

"Zanechal po sobě jenom prázdnou vzpomínku."

Přesně, přesně. Tahle věta se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama