Tak co, užs ji viděl?

17. května 2013 v 15:22 | Iffie |  Deníšet.
V přízemí leží mrtvola, snášejí se na ní poslední sluneční paprsky dnešního dne. Křehké májové slunce se s ní rozloučilo (a pomalu se loučí s celým světem, protože ho za nějaký čas vystřídá horké a spalující slunce červnové, které ovšem k umrlcům nebude mít takovou úctu, aby se s nimi něžně rozloučilo, nýbrž je spálí a zničí, zničí už tak zničená těla, že budou litovat, že zemřeli - přiškvaří jejich duši k lepkavýmu černýmu asfaltu a bude se smát). - a tak mrtvole nezbývá už nic jiného, než poklidně ležet a vyčkávat do příštího dne.

Věnováno dívce, jež věnovala svůj život někomu jinému. A tomu komu ona ten život nakonec věnovala, protože on svůj život nevěnoval nikomu, jen sobě samému, a tak se stalo, že z těch tří dopadl nejlíp. Protože - povězte mi; jak končí deprese?

Co víme, ach ano, deprese není žádný smutek, který jí snad možná předchází, ale ne, deprese to není. Začíná plíživě, potichu se vkrade do nezamčené ložnice, jako se vkrádá milenec ke vdané ženě - pootevřenými dveřmi, oknem v přízemí (anebo snad by to dokázal i klíčovou dírkou?) - a přestože jste až po uši zachumlaní v obrovské peřině (či v náručí manželově?), její chlad vás obejme. Celou místnost potopí do té studené mlhy, a ačkoliv se s vycházejícím sluncem zdá, že všechno je stejné, je to tak strašlivě jiné. Ztratíte cit a jen tupě hledíte na tu mlhu, totální prázdnota vás obepne jako příliš těsné šaty. Zkuste si ji sundat… Jak to skončí?
(Protože, on Septimus také ztratil cit, i jeho ta prázdnota dostala. Jenže jemu to nevadí, proč by také mělo? Zato jeho ženě - ach ta chudinka! - té to vadí. Vždyť ho miluje! )
Z čehož plyne další otázka k zamyšlení, mí milí a drazí, záleží na tom, že ho ta nebohá žena miluje? A všimne si on vůbec toho?
...
Oh, my sweety, where are you now?
Syd Barrett a já. Budeme mít společnou rakev.
Ztrácím se ve svých metaforách (ano, už zase), protože všechno myslím smrtelně vážně a zároveň to nikdy není jisté. Nikdy vám neřeknu, zda ano či ne, kdo může s jistotou říct tak úsečnou odpověď? I'm just a madcap.
Dean's Moriarty madcap. Because he burns, just burns like roman candle across the night. Líbí se mi jeho svoboda. Ztřeštěnec se směje tím svým sladkým úsměvem. Kluci by totiž měli mít sladký úsměvy. Alespoň ti ztřeštění, měli by být těmi nevinnými (a přitom zatraceně vinnými) blázny jako Dean. S takovýma očima a úsměvem.
Sweet Dean. Mad Dean.

Jak jsem řekla; naděje nás udusí pod svejma lepkavýma křídlama.
 


Komentáře

1 Jayss† | Web | 17. května 2013 v 19:45 | Reagovat

miluju ztrácet se v tvých článcích *-*
úžasně se ty tvoje člányk čtou :3

2 Eleanor | Web | 17. května 2013 v 19:46 | Reagovat

Ano, ztřeštěného Deana jsem si taky oblíbila.
Deprese, miluje či nemiluje, podle mě si toho ten její manžel, druh či milenec možná ani nevšimne... A nebo taky jo - buďme optimisté.

3 Megynka | Web | 18. května 2013 v 0:16 | Reagovat

Co oni vědí, čím my procházíme ...

4 Creepy cake | Web | 18. května 2013 v 14:45 | Reagovat

Deprese jsou takové miloučké věci

a patří do odpaďáku

5 Iffie | Web | 20. května 2013 v 15:07 | Reagovat

[3]: Měla jsem nutkání napsat otazník. Ale místo toho se jen zeptám; „a čím procházíte, drahá?“
Možná nerozumím já tobě a možná nerozumíš ty mně. Snad je to vzájemné. Omlouvám se.

6 Džajna.?! | Web | 28. května 2013 v 21:11 | Reagovat

Deprese nekončí nijak, to si jen lidi namlouvají, že někdy skončí, ale nač tomu tak naivně věřit.

7 naivepesimist | Web | 30. května 2013 v 19:38 | Reagovat

Deprese je stejně nekonečná, jako lidská hloupost. A nebo ne?

8 Zebra | Web | 3. června 2013 v 18:52 | Reagovat

Moc hezký... jak píšeš.
Tu písničku miluju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama